S pedagogy nejsou žerty

Petr byl typickým studentem střední školy, který si potrpí na školní neplechy a žertíky. Učitelé i jeho kumpáni na to byli už zvyklí, takže je jen tak něco nepřekvapilo. Jednoho dne se však rozhodl zajít o krok dál: navštívit výuku jiné střední školy.

Věčný šprýmař Petr přišel do budovy místního gymnázia a spolu s ostatními studenty po zvonění zasednul do lavice. „Dobrý den, jmenuji se Petr a jsem tady nový,“ oznámil spolužákům a vyučujícímu. Panu učiteli Jedličkovi na tom nepřišlo nic zvláštního, a tak se bez dalších otázek začal věnovat výkladu. V tu chvíli začal Petr se svou show. Komentoval každou učitelovou otázku a trousil nemístné poznámky, až se celá třída za břicho popadala. Asi si dokážete představit, že výklad látky a snaha pana učitele byla v troskách.

Hodina skončila a Petr odešel do své školy s pocitem, že svou misi zvládl na jedničku. Nebyl však jediný, kdo nad uplynulou hodinou přemýšlel. Panu Jedličkovi to nedalo a začal si o „novém, neukázněném“ žákovi zjišťovat další informace.

O pár týdnů později dorazilo k Petrovi domů předvolání k podání vysvětlení ve věci přestupku proti občanskému soužití. „Tomu nerozumím, vždyť to byl jenom vtip,“ vysvětloval doma naštvaným rodičům. Ještě že maminka měla sjednané pojištění D.A.S.

Po prověření detailů situace se obhajoby chopila šikovná advokátka, která měla ve věci jasno: Petrovo jednání nikoho neohrozilo ani nepoškodilo, aby mohlo být považováno za přestupek, natož trestný čin.

Panu Jedličkovi to chvíli trvalo, ale nakonec se s žertíky Petra smířil. Petr se přišel panu učiteli upřímně omluvit a pan Jedlička správní řízení zastavil. Ještě že se tak stalo. Nebýt zásahu pojišťovny žertík studenta Petra by vyšel velice draho. Za běžnou asistenci by si advokát naúčtoval 3.300 Kč, jinak by mu hrozila pokuta až ve výši 10.000 Kč a omezující opatření (například zákaz navštěvovat gymnázium a jeho přilehlé pozemky). Petr si svou lekci ale dobře zapamatoval a slíbil, že bude ve škole už jenom sekat dobrotu.