6. září 2018
Pan Jonáš, řidič ve státním podniku, dostal výpověď pro nadbytečnost. Na tom by ještě nebylo nic divného, kdyby jeho uvolněné pracovní místo neplánoval zaměstnavatel obsadit jinými patnácti lidmi.
Podkladem pro výpověď bylo rozhodnutí zaměstnavatele ke dni 1. 2. 2018 zrušit jedno pracovní místo na pozici „řidič“ ve středisku dopravy. Naproti tomu ale vnitřním předpisem plánoval k 1. 4. 2018 vytvořit ve středisku dopravy patnáct nových pracovních pozic „řidič“, kam měli být přesunuti pracovníci z jiných úseků (vodohospodáři, administrativní pracovníci, atd.), kteří navíc přirozeně postrádali potřebnou kvalifikaci. To se panu Jonášovi samozřejmě zdálo nefér – jako by se zaměstnavatel nečestně chtěl zbavit pouze jeho. Proto se na nás pan Jonáš obrátil s žádostí o pomoc.
Případ jsme převzali a svěřili právníkům specializujícím se na pracovní právo. Ti okamžitě věděli, jak se věci mají, protože Nejvyšší soud ČR v minulosti rozhodl, že zaměstnanec není nadbytečný, pokud zaměstnavatel pouze přeřazuje své zaměstnance z oddělení na oddělení a dotčený zaměstnanec zároveň neztratí možnost vykonávat svou práci podle pracovní smlouvy. Zaměstnavatel pana Jonáše tak jednal čistě účelově, když pravděpodobně chtěl pouze ušetřit mzdové prostředky na jeho odměnu za dva odpracované měsíce. A to se přepočítal.
Okamžitě jsme podali žalobu na neplatnost výpovědi z pracovního poměru a zaměstnavateli jsme sdělili, že pan Jonáš trvá na dalším zaměstnávání a přidělování práce. A než aby se proti nám zaměstnavatel soudil, došlo mu, že bude snazší se s panem Jonášem dohodnout. Vzal výpověď zpět a pracovní poměr s panem Jonášem ukončil dohodou. A to tak, že do skončení pracovního poměru nebude pan Jonáš muset pracovat, přitom bude pobírat mzdu a zároveň dostane odstupné. Lépe už to snad ani dopadnout nemohlo – pan Jonáš odešel od neférového zaměstnavatele, měl dostatek času, aby si našel novou práci a nedostal se tak do existenční tísně.